Mark Rothko: O tvorbě / Jak být umělcem / + video - ArtRevue (2025)

Proslulý malíř Mark Rothko věřil, že umění je mocná forma sdělení. „Skutečnost, že se mnoho lidí při konfrontaci smými díly dojímá, dokazuje, že mohou komunikovat na základě lidských emocí,“ řekl vrozhovoru vroce 1956 a dodal: „Lidé, kteří pláčou před mými obrazy, mají stejnou spirituální zkušenost, jakou jsem měl já, když jsem je maloval.“

Prostřednictvím pláten splovoucími zářivými formami – zavěšenými obdélníky – se Rothko snažil vytvořit intenzívní spojení mezi umělcem, plátnem a divákem. A co víc – tvrdil, že jeho díla nejen, že vyjadřují lidské emoce, ale rovněž stimulují psychologické zkušenosti diváků. „Malování není o zážitku, to je zážitek,“ sdělil své pocity vroce 1959 časopisu Life. Takto cituje Rothkovy výroky ve svém zamyšlení Alexxa Gotthardt nazvaném – Mark Rothko: Jak být umělcem.

See Also

Mark Rothko: Retrospektiva nepochopeného umělce, který odmítal vysvětlit své dílo

REKLAMA

Rothko byl přesvědčen, že jeho umění mluví samo za sebe – a běžně se vysmíval uměleckým kritikům, kteří se pokoušeli jeho tvorbu vyjádřit slovy. Sám však vytvářel vlastní rozsáhlou teorii o síle umění a tvůrčím procesu. Během své kariéry, od dvacátých let 20. století až do jeho smrti vroce 1970, napsal tento malíř žijící v New Yorku řadu úvah a poskytl mnoho rozhovorů. Zde odhaloval své názory na to, jak lze obecně „odemknout a povzbudit kreativitu.“

Vjednom zprvních Rothkových esejů „New Training for Artistsand Art Lovers“ (1934) autor zdůraznil a vychválil tvůrčí princip dětí, kterého bychom se měli držet i vdospělém věku. O dětské tvořivosti bez direktivní výuky napsal: „Děti instinktivně tvoří kompozice obrazů bez vědomých vzorů… proto jsou jejich práce tak svěží, živé a rozmanité, mají tedy vlastní styl.“ A pokračuje: „V důsledku této metody pracuje každé dítě na svém vlastním nápadu, který se odlišuje od všech ostatních.“

Rothko rozvíjel tyto inovativní pedagogické teorie po celý svůj dospělý život, podporoval i kolem sebe každého jednotlivce na úkor obecných stereotypů. Vrukopise zroku1941 vyzýval kpřekonávání fyzických i emocionálních zábran ve výuce (krátce vtéto době působil na Brooklynské akademii). Ve své tvorbě se nořil do hlubokého podvědomí, aby se osvobodil od toho, co považoval za „restriktivní povahu reprezentace.“ Nakonec tento odvážný přístup vyústil vtvorbu abstraktních obrazů, které zněj učinily průkopníka v „tvorbě barevných polí“ skoncepcí vznešeného.

Soubor 312 prací Marka Rothka můžete shlédnout ZDE.

Rothko a další abstraktní malíři chtěli ve své práci odstranit veškeré narážky na běžný fyzický svět okolo nás. Chtěli se dostat kpradávné podstatě. Umělecký kritik David Cotner to definoval takto: „Rothko používal barvy, odstíny a gesta jako pohnuté evokace samotné mytologie.“ Malíř si skutečně vážil obrazů, které vyjadřují více než jen pouhé vidění, směřoval kútvarům podobajícím se jakýmsi vzrušeným mihotajícím se strukturám živých organismů.

Máme zde co dočinění svelkým koloristou, přesto se tomuto označení bránil. „Pokud se vás dotýkají jen barevné vztahy, uniká vám pointa mých malířských sdělení,“ řekl kdysi a rázně spisovateli Seldenu Rodmanovi. „Mám zájem vytvořit vdivákovi velké emocionální zážitky… nemaluji pro studenty designu nebo umělecké historiky, ale pro lidské bytosti. A jejich reakce je jediná důležitá a pro umělce uspokojivá věc.“ Pozorovatel se měl stát (a stává) integrální součástí malby, sám si jej doslovovat. Rothkovy malby skýtají široký rejstřík rozpoložení. Sám vnímal své obrazy jako tragické, avšak mnohdy vnás vyvolávají pocit osvobození a radostné nálady. Možná vnich mnozí spatřují jiné vrstvy – jakýsi svět-nesvět, který však může být skutečnější než naše skutečnost (zkušenost). Vjeho eseji „Romantikové měli pravdu“ tomuto postoji mnohé naznačuje.

Aby Rothko dosáhl toužené hluboké a přímé reakce diváků, odstranil veškeré rušivé formy, tedy „překážky mezi malířem a myšlenkou a mezi myšlenkou a pozorovatelem.“ Toto slavné prohlášení učinil včasopise Tiger´s Eye vroce 1949. Chtěl tedy vytvořit jasné cesty, kterými by jeho publikum mohlo plně jít a zažít celý obraz. Malíř přitom nechávat pozorovateli velkou dávku vlastní fantazie – obrazům nedával zavádějící názvy a očekával na scéně (ploše obrazu) interakci. Ktomuto cíli směřoval i zvětšeným formátem. „Malé obrazy od dob renesance jsou romány, velké obrazy jsou jako dramata, na kterých se člověk přímo podílí.“ Rothko také proto doporučoval sledovat jeh malby zblízka – 18 palců od povrchu plátna, které mělo být jakousi branou krozjímání a transcendenci.

Další Rothkovou zásadou bylo odstranění vlastního ega. To se mu jevilo jako zásadní překážka otevřené ba silné komunikace ve vyšších sférách. Věřil, že ego a jakékoliv narážky na umělcův soukromý život jsou jen rušivým elementem na cestě za „čistou lidskou reakcí“.

Rothko na jedné straně vkládal do svých obrazů své emoce, na druhé straně byl ale přesvědčen, že ty mají kvalitu univerzální lidské zkušenosti bez osobních přívlastků. Vjednom zjeho prohlášení zaznělo: „Vyjadřuji své ne-já.“

Nejdůležitější spis, ve kterém Rothko uvažovalo odstranění vlastního ega, se jmenuje „Umělcova realita“, a malířova rodina jej zveřejnila a vydala až vroce 2004, dlouho po Rothkově sebevraždě. Vní jen zřídka používá slovo „já.“ Přesto se jedná o mimořádný dokument svědčící o Rothkově povaze a duši. Malíř trpěl dlouhodobě depresemi, své abstraktní obrazy začal malovat vpravý čas (z hlediska vývoje umění), směřoval kabsolutnu a promaloval se nejspíše do slepé uličky (stejně jako Kazimír Malevič nebo Jackson Pollock). Kam a jak jít dál? Dosáhl vrcholu. Jeho tvorba se během šedesátých let stala pomalu, ale jistě anachronismem (z hlediska vývoje umění). Věřil vsílu umění a ochotu diváků jít vstříc archetypálním dramatům na jeho stále temnějších malbách. Doba se však změnila, zrychlila, sílila komerce, nastupoval pop art a vzývání rychlého povrchu. John Golding to ve své knize Cesty kabstraktnímu umění shrnul výstižně: „Rothko tak sám zaplatil daň za to, že byl mystikem vdobě, pro níž byl příznačný nedostatek víry.“ Přesto platí dodnes, že Rothkovo dílo patří ktomu umění moderní doby, které nejvíce povznáší život.“

P.S. Sigmund Freud neměl rád avantgardní umění, nicméně jedna zjeho vět vystihuje mimoděk i úsilí Marka Rothka: „Konkrétní povaze psyché se lineárními konturami nezavděčíme… lépe by vyhovovaly barevné plochy moderních malířů.“

Mark Rothko at Tate Modern – výstavu naleznete ZDE. A ještě jedna zajímavost ZDE.

-rw-

foto: archiv